Kvasinky se adaptují, nevyvíjejí
Brian Thomas
(Článek byl uveřejněn 11. července 2011. Z http://www.icr.org/article/6224/ přeložil Pavel Kábrt – 7/2011)
Badatelé nedávno studovali populaci kvasinek, aby otestovali představu „evoluční záchrany“, což představuje údajnou schopnost organizmů „rychle se evolučně adaptovat“ jako odpověď organizmu na stres. (1) Studium změn v jednobuněčných tvorech jasně ukázalo, že se kvasinky adaptovaly. Jenže tato adaptace vypadá mnohem spíše jako produkt naplánovaných schopností, už existujících v tomto organizmu.
Badatelé na McGill Univerzitě v Montrealu sledovali změny u 2000 kvasinkových generací, což je běžný jednobuněčný organizmus. Během pokusu přidávali do kvasinkového média stresový faktor: sůl. Pokud evoluce funguje tak, jak to tvrdí neodarwinismus, pak by nahodilé mutace v některých kvasinkových buňkách měly vytvořit nové molekuly, které by pomohly organizmu čelit stále slanějšímu prostředí – až do toho okamžiku, kdy se prostředí bude měnit příliš rychle na to, aby mu mutace stačily.
V univerzitním tisku McGill University vyšlo, že k adaptaci kvasinek „může docházet překvapivě rychle, v rozmezí 50ti – 100 generací.“ (1) Vědci také zjistili, že když se jedné populaci kvasinek dovolí kontakt s jinou populací, která je už na sůl tolerantní, pak se šance potomstva k adaptaci rychle a úspěšně zvýší.
Jaké ale druhy vybavení jsou potřeba k tomu, aby byla sůl v buňce regulována? Lidské stroje měřící slanost jsou mnohem obrovitější než elegantní a miniaturizovaný systém, který jednoduchá bakterie vlastní. A kvasinka je vybavena mechanizmem, který se dokáže nepřetržitě vyrovnávat s vnitřními hladinami soli. Pokud by systém vylučující sůl nebyl už předem na místě, jednobuněčný organizmus, jakým je kvasinka – který nemá výhodu ochranných vrstev buněk – by absorboval smrtelné dávky soli, aniž by byť jen detekoval tuto situaci, natož ji zmírnil.
Ruku v ruce s regulováním koncentrace soli tu jsou ještě buněčné systémy, detekující a upravující hladiny vody. Je-li prostředí příliš slané, buňky umřou na dehydrataci. V krátkosti, kvasinkové buňky mají rozmezí tolerance slanosti, které může fungovat jen díky důmyslné biochemii. A toto rozmezí mohou upravovat až do okamžiku, kdy je dosaženo limitu schopnosti tohoto mechanizmu vypořádat se s určitým množstvím, kdy už je zbavování se soli příliš energeticky nákladné.
Zcela jiná otázka je, kromě původu těchto geniálních systémů, jak byly vyladěny, vylepšeny, kalibrovány, ve všech směrech. Existuje nějaký vyšší, dědičně přenosný systém, který dokáže regulovat vlastní regulační systémy? Kvasinky se mohou adaptovat na slanější prostředí v průběhu několika desítek generací, ale detailní mechanizmus, jak k tomuhle dochází, zodpovězen není. Nicméně rychlost, s jakou k tomu dochází, je určitým vodítkem.
Kvasinky se adaptovaly příliš rychle na to, aby za to mohly být zodpovědné nahodilé mutace, protože mutace se akumulují velmi pomalu. A tak tato adaptační rychlost hovoří ve prospěch názoru, že kvasinky už předem byly vybaveny adaptabilním systémem.
Navíc trvat na tom, že se kvasinky adaptovaly tak účinně díky mutacím, otevírá jiný problém. Nazveme-li tyto adaptace „evolucí“, a tyto adaptace proběhly během pouze 50ti až 100 generací, pak se ovšem musíme ptát, proč se kvasinky nadále nevyvíjely, ale zůstaly na úrovni těchto odlišných organizmů až dodnes?
Když se mohly takto zrychleně „evolučně“ adaptovat, proč pak zůstaly evolučně nehybné po nespočitatelné další trilióny generací? Od nejstarších dokladů lidstvo používalo ty samé kvasinky pro výrobu chleba a piva, a v poslední polovině století vědci tyto kvasinky studovali donekonečna. Ale žádný z těchto organizmů se nevyvinul za hranice kvasinek.
Důvod je jasný: nic se nevyvinulo v kvasinky a kvasinky se nevyvinuly v nic dalšího. Spíše byly stvořeny se schopností rychle se přizpůsobit a přežít v různých prostředích.
Odkazy:
1. Evolution to the Rescue. McGill University news release, June 22, 2011, reporting on research published in Bell, G. and A. Gonzalez. 2011. Adaptation and Evolutionary Rescue in Metapopulations Experiencing Environmental Deterioration. Science. 332 (6035): 1327-1330.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Kvasinky se adaptují, nevyvíjejí.doc | 53 KB |
- Přidat komentář
- 16293x přečteno
oprava odkazu
http://knihy.abz.cz/prodej/ranhojic
stoura
- Můžete mi říci, kdy Evropa v chaosu a zmatku nebyla? I Řekové a Římané válčili, a přesto vytvořili spoustu vědeckých děl.
................................
Ale jo, neříkám, že byl někdy klid a mír, to asi nebyl nikdy, jen říkám, že zrovna v tom 1. tisíciletí byla Evropa v chaosu víc než jindy.Rozpad Říma, dvě fáze stěhování národů, táhlo se to až do 10.století. Půda pro vědeckou práci nebyla dobrá. Tím samozřejmě nechci říct, že křesťanství nezanechalo svůj vliv, ale nemyslím si, že to byl primární důvod.
Na srovnání Evropy a arabských zemí bych musela kouknout, to z hlavy nedokážu...četla jsem kdysi dobrou knížku - http://knihy.abz.cz/prodej/ranhojic....je to beletrie, ale byl to pěkný obraz Persie 11.stol.
to Eva - příčiny
ad Evropa byla v chaosu a zmatku, klasické vědomosti téměř vymýcené
Můžete mi říci, kdy Evropa v chaosu a zmatku nebyla? I Řekové a Římané válčili, a přesto vytvořili spoustu vědeckých děl.
ad Taky je potřeba vzít v úvahu model, s jakým se ve výkladu dějin u nás dlouhá léta pracovalo.
Není třeba řešit model. Stačí porovnat množství objevů do nástupu křesťanství a po něm. Případně v křesťanských a v arabských zemích ve stejné době. K obratu v křesťanských zemích došlo až někdy mezi 11. a 15. stoletím.
ad Já bych řekla, že se touhle oblastí nijak nezabýval...ale že by znalosti fyzického světa vyloženě odmítal...?...
Pokud křesťané vzali Ježíšův život a priority jako vzor, tak se touhle oblastí také nezabývali. Papež Silvestr II, který uměl počítat, byl kvůli tomu svými spoučasníky podezírán ze spolku s Ďáblem. (mimochodem: tenhle papež se kromě jiného zasloužil o zavedení pokrokové arabské číselné soustavy)
stoura - re alternativa
Vliv Buddhy a Ježíše vidím spíše v morální oblasti (postoj k životu a k lidem). A sedí to i s tou neznalostí - prostě odmítli znalosti fyzického světa jako balast. Odvrat Evropy od starověkých znalostí v 1. tisíciletí vlády křesťanství to podle mého názoru jasně ilustruje.
...................................................
Pamatuju si, že tohle téma - úpadek vědy v 1. tisíciletí - jste diskutoval s Danielem. Tehdy jsem k tomu napsala krátký seznam historických událostí a okolností, které ovlivnily Evropu - ta primární příčina útlumu na poli vědy nebyla podle mě způsobená nástupem křesťanství. Tam bylo spousta příčin kulturních, politických...pád Říma, stěhování národů, vmísení vlivu barbarů do starověké kultury - Evropa byla v chaosu a zmatku, klasické vědomosti téměř vymýcené...obrovskou zásluhu na obnovení vědomostí mají mniši, kláštery byly několik set let jedinými místy v Evropě, kde se znalosti přechovávaly a předávaly...nikdy není v historii nic černobílé a nedá se většinou na příčinu tak jednoznačně ukázat prstem.
Taky je potřeba vzít v úvahu model, s jakým se ve výkladu dějin u nás dlouhá léta pracovalo. S nástupem věku vědy a techniky / s to nemluvím o výkladu dějin v období socialismu/ se náboženství, církev a její vliv záměrně a cíleně diskreditovaly, takže obraz vlivu církve je dost zkreslený.
/Viz proces Galileo.../
Nevím, z čeho usuzujete, že Ježíš odmítal znalosti fyzického světa jako balast...máte k tomu něco konkrétního?
Já bych řekla, že se touhle oblastí nijak nezabýval...ale že by znalosti fyzického světa vyloženě odmítal...?...
stoura
- Tohle je celkem známá věc z psychologie - že kupodivu lidé mají často raději ty osoby nebo ty věci, kterým obětovali čas a energii, než ty, které(kteří) něco dobrého udělali pro ně
...............................................
Ano - z psychologického hlediska je velmi zajímavé / a vskutku reprezentativní/, která věta z textu Vás primárně zaujala....: -))))))))))))))))))))))))))))))))
Ale je pravda, co říkáte - viz pouto rodičovské lásky k nezdárným dětem, které často rodič protežuje před potomkem, který se obětavě o rodiče stará a sklidí za to jen nerudné komentáře...
stoura - re duševní a duchovní II
- Opět případně uveďte svůj pohled. Nezabýval jsem se těmi pojmy tak do hloubky, abych si dělal nárok na přesnost.
.....................................
Myslím, že se nijak výrazně nemíjíme...definice na to přesná není.
To odlišení teologické a psychologické zdůrazňuje např. C.G.Jung - a je to samozřejmě i logicky pochopitelné.
Jen pro určité ujasnění - není to nijak důležité...ale "svět duchů" a různé "esoterické spolky" atd - nejsou v žádném případě můj šálek kávy, takže budeme li se bavit o duchovní oblasti, mám na mysli Boží přítomnost tak, jak zde od začátku prezentuji.
to Eva - pro ten čas ...
ad „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
Tohle je celkem známá věc z psychologie - že kupodivu lidé mají často raději ty osoby nebo ty věci, kterým obětovali čas a energii, než ty, které(kteří) něco dobrého udělali pro ně. V extrémním případě se to projeví i jako Stockholmský syndrom.
to Eva - duševní a duchovní II
Chtěl jsem ještě doplnit svůj pohled, ale odpověděla jste dřív - takže bez vazby na Váš poslední příspěvek:
Duševní znamená podle mne prakticky totéž co "myšlenkový". V některých modelech světa to bude vázané na duši, coby objekt nezávislý na těle, v jiných to bude projev bioelektrické aktivity mozku, v dalších modelech to může být někde mezi tím. Možná může být význam ještě jiný - případně doplňte.
Duchovní znamená podle mne "vázaný na podvědomí" (v modelech, které nepředpokládají nadpřirozené prostředí) nebo "vázaný na svět duchů" (v modelech, které takovýto svět předpokládají), případně obecněji "vázané na svět mimo hmotnou realitu" v modelech, podle nichž existuje něco takového.
Opět případně uveďte svůj pohled. Nezabýval jsem se těmi pojmy tak do hloubky, abych si dělal nárok na přesnost.
stoura
no...mělo by asi existovat něco univerzálně použitelného a srozumitelného, nemíním zacházet do složitých teologických úvah a definic.
Hranice nejsou nijak ostře odlišené a není to nic, co by se dalo změřit, zvážit či kategoricky rozsoudit.
Ale pojem "duševní" bych použila tam, kde se přeci jen určitá kvantifikace dá dohledat - v kontextu duševní nemoci, duševního potenciálu, duševních schopností - inteligence, dá se spočítat IQ, schopnost analyzovat, učit se.
Duchovní sféra - to je způsob života, orientace na vztah k Bohu, pohyb v určitých morálních a etických mantinelech, schopnost hlubšího vhledu do různých textů, hudby, obrazů, umění,přírody, krásy obecně, schopnost vnímat "tichý hlas" kterým s námi komunikuje svět, jehož příběhu jsme pouhou součástí...
......
„Sbohem...,“ řekl.
„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.
„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
to Eva - duchovní a duševní
Význam obou pojmů silně závisí na paradigmatu (modelu světa), v němž se pojmy použijí. Asi budou něco jiného ve vašem modelu světa a něco jiného v modelu světa, který pracovně používám já.